FIV - syndrom získané ztráty imunity
- viróza známá v odborných kruzích od r. 1986, pro svou podobnost s nemocí AIDS u lidí bývá označována jako „kočičí AIDS“ 
- virus není přenosný na člověka ani na další domácí zvířata 
- neexistuje proti němu vakcína 
Virus FIV patří do skupiny lentivirů, je přítomen v krvi, ve slinách, v mlezivu a v mléce. Ve vnějším prostředí je poměrně málo stabilní – pro přenos infekce je proto nutný přímý a relativně těsný kontakt mezi kočkami. Pohlavní přenos zatím nebyl prokázán. Koťata se mohou infikovat již v děloze, během porodu, slinami, mlezivem nebo mlékem. Virus způsobuje snížení obranyschopnosti (tzv. imunosupresi), následkem je pak snadná vnímavost kočky k infekcím, které by jinak bez problémů zvládla. Období projevu klinických příznaků je velmi dlouhé a může trvat měsíce i roky. 

Fáze onemocnění: 
1. po nakažení dochází po dobu několika týdnů k projevům horečky, nechutenství, zvětšení mízních uzlin – tzn. poměrně nespecifické příznaky, které pak vymizí 
2. kočka se jeví jako klinicky zdravá, pro okolí je však nebezpečná nosičstvím viru 
3. postupně se rozvíjejí příznaky spojené s horečkou, nechutenstvím, rýmou, dýchacími problémy, chronickými kožními problémy a parazitózami 
4. narůstání obtíží, které díky snížené obranyschopnosti vedou k „uspání“ nebo úmrtí kočky 

Prevence:
1. Testování – výsledek je znám do 5-10 minut – testují se protilátky v krvi 
2. Pokud je v rozporu výsledek testu a klinický stav kočky, je možno provést laboratorní test PCR (polymerase chain reaction), kde se prokazuje přímo genetická informace viru v krvi. 
3. Izolace pozitivních koček je nutná, aby nedocházelo k šíření viru. Kočku není třeba hned utrácet, pokud se však začnou objevovat výše uvedené příznaky, je vhodné zvážit euthanázii. 

FeLV – kočičí leukóza (leukémie) 
- onemocnění způsobené retrovirem, který v organismu rozvíjí rozmanité klinické příznaky od poruch funkce imunitního systému až po nádorové lymfoproliferativní změny.
- ve vnějším prostředí je virus málo stabilní, působí na něj většina používaných dezinfekčních prostředků, pro přenos infekce je proto nutný přímý kontakt mezi kočkami 
- přenos je možný slinami, mlékem, močí a nelze vyloučit ani přenos pohlavním stykem; koťata se mohou nakazit již v děloze matky 
Po nakažení virem se u kočky nemusí projevit žádné klinické příznaky, ale stává se šiřitelkou viru na ostatní kočky. Onemocnění se dále může vyvíjet jako ztráta imunity (kočka se stává vnímavou pro kteroukoli infekci jako u FIV) nebo méně často jako tvorba lymfomů ( nádorů), které se mohou vyskytovat v podkoží, v mízních uzlinách, na střevech apod. 

Prevence: 
1. Testování – stejně jako u FIV je výsledek testu znám během několika minut, testuje se však přímo přítomnost antigenu (tj. viru nebo jeho části) – ne protilátky, proto je možné testovat i kočky, které již byly vakcinovány proti FeLV. 
2. Pozitivní jedince izolovat ( dále stejné jako u FIV) 
3. V případě negativity testu je možné provést vakcinaci kočky. V žádném případě se nedoporučuje vakcinovat netestované kočky!! (Pro možnost šíření viru mezi ostatní!!!) 

FIP – kočičí peritonitis (infekční zánět pobřišnice) 
-onemocnění způsobené virem patřícím do skupiny koronavirů, postihuje nejčastěji mladé kočky 
Mezi koronaviry patří i řada dalších méně nebezpečných původců onemocnění u koček, ale v organismu vytvářejí protilátky také, což má závažný vliv na diagnostiku onemocnění, která je založena právě na detekci protilátek v organismu. 
Pro nakažení má poměrně velký význam stres, infekce se přenáší přímým stykem mezi kočkami – slinami, olizováním, nosním sekretem, trusem. Virus může přežívat až 2 měsíce ve vnějším prostředí. Koťata se mohou nakazit i během březosti, pak během 2-5 měsíců umírají. 

Onemocnění se projevuje ve dvou formách: 
1.„vlhká forma“ tzv. efuzivní – je charakterizována změnami v dutině břišní a hrudní, jejichž výsledkem je náplň tekutinou v obou tělních prostorách 
2.„suchá forma“ tzv. neefuzivní – organismus s virem „bojuje“ a reaguje tvorbou hnisavých ložisek na játrech, slezině, střevech, ledvinách. Tato forma je hůře diagnostikovatelná, uniká pozornosti a často kočka uhyne, aniž by se zjistilo, že příčinou byla FIP. 

Nejčastějším projevem onemocnění bývá absolutní apatie, horečka nereagující na antibiotika, průjem, hubnutí, nechuť k jídlu a zhoršené dýchání. Diagnostika nemůže být založena pouze na laboratorním testu hladiny protilátek (tvorba protilátek i proti ostatním koronavirům!!), ale na celkovém posouzení daného klinického stavu kočky v kontextu s ostatními laboratorními vyšetřeními. 

Prevence:
1. testování – koťata se doporučuje testovat od 10 týdne a opakovaně po 4 týdnech. U dospělých koček postačí testování jednou. 
2. Izolace pozitivních koček (jako u FIV, FeLV) 

ANI JEDNU Z TĚCHTO NEMOCÍ NELZE VYLÉČIT, PRO KOČKU KONČÍ SMRTÍ.